|
Hystorka
Pokus zbavit mysteryum záhad.
Na jaře 2006jsme objevili
velkou zvětralinu v podobě ruky v jednom kameni v Horní Lužici.
Pojmenovali jsme ji “Boží ruka”
Snad jí dala vzniknout hříčka přírody. A
přece ukázala měření na jaře 2007 překvapující výsledek.
Hledělo se totiž z trojúhelníkového průzoru nedaleké jeskyně
přes onu Boží ruku na oblohu, hledělo se Přímo na polední bod
zimního slunovratu.
….náhoda?
Od té doby jsme systematicky prozkoumali
každou nám známou skálu Horní Lužice
 a mnoho
ostatních
na ukazatele tohoto fenoménu a zaměřili. Objevili jsme další
útvary které zřejmě sloužili k pozorování slunce. Obzvlášť
působivé jsou ony s jedním nebo několika průzory.
Tyto průzory často nemarkují pouze polední slunce zimního
slunovratu nýbrž též ranní a večerní slunce jak zimního tak
letního slunovratu a o rovnodennostech.
 Některé
skalní útvary dokonce zrcadlí pozorovací schéma pravěkého
zobrazení oblohy z Nebry 1:1. Má to vše být skutečně pouze
náhoda???
Mi věříme že nikoliv!
Mi jsme názoru, že sice příroda v mnoha případech vytvořila
různými rozsedlinami a trhlinami v hornině předpoklady pro
vznik četných průzorů, jejich vyrovnání na stále stejné a
zcela určité body na obloze však v mnoha případech je cíleným
dílem člověka s úmyslem, s pomocí slunce a jejího pohybu po
obloze určit délku roku
 a
tento rozčlenit na časové úseky.
Jednoznačné náznaky cílené lidské
činnosti ba k tomu užité kamenné nářadí již bylo objeveno a
ověřeno odborným dobrozdáním.
Na prozkoumání tohoto fenoménu
jsme s pomocí přátel hvězd, hvězdárny "Bruno H. Bürgel" e.V. Sohland/Spree
povolali v život projekt “boží ruka”.
Brožura jako soubor PDF (bez mapy pro pěší turistiku):
Na mapu s objekty zkoumanými v letech 2007-2017 v Horní Lužici
a v České republice ->
více o projektu v němčině …
Výzkum v České republice
PDF:
Astronomický význam Pohanských kamenů u Višňové
Dobrý den,
posílám fotky z jeskyně Aksamitova
brána na hradišti Kotýz, který je také významnou
archeologickou lokalitou.
Nachází se asi 5 km na jih od města
Beroun.
Podle pověsti z jeskyně vyjíždí bohyně Kotys na zlatém a
bílém koni do kraje,
někdy vypadá jako mladá dívka, jindy
jako stará žena (mohou to být fáze měsíce?).
Toto jsou fotografie zimního
slunovratu, ze dne 13.12.2018 v čase asi 11:30 až 13:30.
S pozdravem
Ivan Šalé
https://imorix.rajce.idnes.cz/Aksamitova_brana_13.12.2018/
https://mapy.cz/zakladni?x=14.0480943&y=49.9171422&z=17&source=base&id=1908863&q=aksamitova%20brana
Aksamitova brána se dříve jmenovala Ve
Vratech (brána) a nebo snad i Zlatá Brána.
Nachází se na kopci Kotýz, kde
archeologie nalezla hradiště z doby bronzové a pozdější,
Slovanům jsou připisovány valy.
Pověsti o bohyni Kotys byly zapsány
snad v 19. stol. (toto nemám ověřené), je to celý soubor
nejrůznějších pověstí. Kotys má jezdit na zlatém bílém koni.
Někdy má vypadat jako stará žena, někdy jako mladá dívka (mohou
to být měsíční fáze?). Za měsíčních nocí má vyjíždět z
jeskyně Aksamitova brána do kraje. Má mít zlaté klasy obilí
a přadeno osudu. V jeskyni měla ukrýt zlatý poklad.
Kotys je jméno bohyně z oblasti
Thrákie, z Balkánu. Je otázka, jak se toto jméno dostalo do
Českého krasu. Nelze vyloučit spojitost s reliéfem
archeology popsaným jako Dunajský jezdec (Danubian horseman),
jeho výskyt se rozšířil z Balkánu do Podunají v období
budování hranice Římské říše na řece Dunaj (1. století n.
l.) Reliéf zobrazuje neznámou bohyni mezi dvěma jezdci,
jeden jezdec má někdy nad sebou slunce a druhý měsíc. Vzácné
jsou popisy "Ariadne", milenka Thesea a později manželka
Dionýsa, který je chápán také jako bůh měsíce. Také se
nachází popis "Comes Tibis O", co by znamenalo snad "společenstvo
flétny vyrobilo" (O - Opera). Flétna by mohla být aspektem
boha měsíce. Reliéf je romanizovaný. Spojitost naší České
Kotys a Kotys z balkánské Thrákie přes rozšíření reliéfu
Dunajského jezdce je sice neprůkazná, ale okolí lokality
Kotýz nese názvy Zlatý kůň (kopec) a Koněprusy - vesnice s
názvem, který znamená ve staré Češtině Bílý kůň, tato místní
jména by souhlasila s vyobrazením reliéfu Dunajského jezdce,
kde je neznámá, snad Thrácká bohyně mezi jezdcem se sluncem
a jezdcem s měsícem.
Moje staré fotografie pod názvem
Čipriburga jsou k místům:
Plešivec, hora a hradiště z před
keltské kultury (Knovízská kultura, protokeltská kultura)
a z vedlejšího vrcholu Ostrý, kde je malé hradiště
neznámého původu. Obě tato místa leží na významné
astronomické linii. Z vrcholu největšího českého keltského
oppida Závist slunce zapadá ve směru hory Plešivec na
keltský konec roku, samhain, zhruba 6. listopad, začátek
nejtmavší čtvrtiny roku.
Linie zhruba prochází přes vesnici
Neumětely a blízkou svatyni z doby železné Viereckschanze
u vesnice Skřipel. Viereckschanze u vesnice Skřipel má
bránu orientovanou na horu Plešivec, zhruba ve směru
západu slunce na samhain. Lokalita je dobře zachovalá,
průzkum dělal J. Waldhauser.
Ve vesnici Neumětely se nacházejí
pohanské kameny u kostela, většina z nich byla přemístěna
ve středověku, jeden z kamenů byl v 19. století označen
jako hrob mytologického koně Šemíka. Pověst zapsal Václav
Hájek z Libočan v 16. století:
Vladyka (šlechtic) Horymír měl koně Šemíka a své velkolepé
(velké a nádherné) sídlo ve vesnici Neumětely. Chránil
zemědělce a bojoval proti horníkům, kteří měli své doly v
Brdech (pohoří Brdy, součástí jsou kopce Plešivec, Ostrý).
Kníže (král) proto zajal Horymíra a uvěznil na svém hradě
- Vyšehradě (mytologické sídlo českých knížat). Horymír
měl být popraven, ale požádal knížete, aby se mohl ještě
projet na svém koni Šemíkovi. Kníže souhlasil a tak
Horymír jezdil na Šemíku dokola po nádvoří Vyšehradu. Při
posledním kolu skočil s Šemíkem do řeky Vltavy a odjel až
do vesnice Neumětely, kde zraněný Šemík zemřel.
Tolik pověst.
Jméno vesnice Neumětely by mohlo
znamenat Nemet Ail - v keltském jazyku "svatyně slunce".
Horymír by mohlo znamenat Hor Maro - "Jezdec Velký" a mohlo
by se jednat o boha slunce. Smrt koně Šemíka v Neumětelích
se nápadně shoduje se západem slunce v tomto směru na konec
roku samhain, asi 6. listopad, začátek nejtmavší čtvrtiny
roku.
Dnešní hrad s názvem Vyšehrad je
archeologicky mladý a zcela nesrovnatelný s lokalitou
relativně blízkého oppida Závist. Nejstarší název keltského
oppida Závist zapsal Václav Hájek z Libočan jako "Peerk".,
to by mohlo být germánské Burg (podobně slovanské Vrch).
Samotný název města Praha nabízí výklad ve staré němčině
jako Burga. Mytologický hrad Vyšehrad má název stejného
významu jako Vysoký Hrad. Je možné, že všechny tyto názvy
opisují lokalitu oppida Závist, které skutečně nabízí daleký
rozhled a je vysokým kopcem nad soutokem řeky Vltavy a
Berounky. Archeologicky byla prozkoumána akropole oppida
Závist, kde byly zjištěny několikrát přestavované chrámy v
místě nejlepšího rozhledu do krajiny. Je dobrou otázkou zda
je možné nalézt azimut 245°, který směřuje na horu Plešivec
po linii, kterou jsem Vám popsal. Potřeboval bych se dobře
podívat do archeologických map, díval jsem se jen povrchně.
S pozdravem
Ivan Šalé
|
